RusNuclear - ruská jaderná technologie a jaderná energetika

Historie vědeckých výzkumů v oblasti jaderné fyziky v Rusku

Výzkumy v oblasti jaderné fyziky mají v Rusku dlouhou tradici. První oddělení, určené pro výzkum vzácných a radioaktivních materiálů bylo v Komisi Akademie věd pro výzkum přirozených a provozních sil Ruska vytvořeno již v roce 1918.

Atomová komise a Radiový institut

První zasedání Atomové komise, kterého se zúčastnil A. F. Ioffe a další vědci, se uskutečnilo v roce 1920. V roce 1921 Státní vědecká rada Narkomprosa (Národního komisariátu pro vzdělávání) založila při Akademii věd Rádiové oddělení, které se později přejmenovalo na Rádiový institut. Jeho vedoucím byl jmenován V. G. Chlopin.

Konference jaderné fyziky

Silný impuls pro další výzkumy dala I. Všesvazová konference jaderné fyziky, která se uskutečnila v Leningradu v roce 1933. O rok později A. I. Brodskij poprvé v SSSR vyrobil těžkou vodu. V roce 1935 I. V. Kurčatov se skupinou spolupracovníků objevil jev jaderné izometrie.

V roce 1936 se uskutečnila v Moskvě II. Všesvazová konference jaderné fyziky. O rok později byl v Rádiovém institutu na prvním evropském cyklotronu získán první svazek urychlených protonů. V roce 1938 proběhla v Leningradu III. Všesvazová konference jaderné fyziky. V následujícím roce J. B. Zeldovič, J. B. Chariton, A. I. Lejpunskij prokázali možnost uskutečnit řetězovou jadernou reakci štěpení v uranu. V letech 1939-1940 byly J. I. Frenkelem na základě kapkového modelu jádra teoreticky objasněny základní zákonitosti štěpné reakce.

Uranový projekt

Ještě do začátku 2. světové války proběhly tři konference jadrné fyziky a byla vytvořena Komise k problému uranu. Na základě jejích závěrů byl 28. září 1940 předsednictvem Akademie věd SSSR schválen program prací na prvním sovětském „uranovém projektu".

Po zahájení 2. světové války byl 28. září 1942 podepsán výnos Státního výboru pro obranu (GKO) „O organizaci prací s uranem". O rok později přijal GKO usnesení pro organizaci prací k využití atomové energie pro vojenské účely. K tomu účelu bylo v Moskvě vytvořeno speciální vědecké centrum - Laboratoř č. 2 Akademie věd SSSR vedená I. V. Kurčatovem.

První jaderný reaktor v Evropě a Asii

Dne 25. prosince 1946 v Laboratoři č. 2 Akademie věd SSSR (nyní Ruské vědecké centrum Kurčatovský institut) I. V. Kurčatov uvedl do kritického stavu uran-grafitový reaktor F-1. Byla tak uskutečněna první řízená štěpná řetězová reakce na euroasijském kontinentu. Pro návrh, stavbu i spuštění jaderného reaktoru F-1 v krutém poválečném období bylo třeba maximálního soustředění sil, vynikající vynalézavosti a cílevědomosti.

Poté se výzkum v oblasti vojenského využití atomu začal rozvíjet s novou silou. V roce 1949 byl úspěšnou zkouškou první sovětské atomové bomby RDS-1 dokončen „Jaderný projekt" . Po ní následovaly v roce 1953 vodíková a termojaderná bomba.

V 50. letech se jaderný komplex a vědecké práce postupně začaly orientovat na mírové využívání atomové technologie v národním hospodářství. Jedno za druhým se začaly budovat oborové výzkumné ústavy a průmyslové závody. V roce 1954 vyrobila elektřinu první jaderná elektrárna v Obninsku, v roce 1960 vyplul na svou první cestu atomový ledoborec „Lenin".